O knize: rok / V příběhu "Dědictví", věnovaném památce jeho matky, "Nikolaj Samokhin dokázal, aniž by upadl do polemického patosu nebo falešných emocí, ukázat, jak takzvaní „obyčejní lidé“ nejsou jednoduchí, jak pevně jsou v nich zakořeněny pojmy slušnost, spravedlnost a povinnost. Příběh „Dědictví“ využívá úryvky z rukopisu matky, která se ve svých ubývajících letech rozhodla zaznamenat (co kdyby se to někomu mohlo hodit?) zážitek ze svého života. První odstavce jsou uvedeny bez úprav: se všemi chybami, slova splývající dohromady, bez interpunkčních znamének. Samotný název zní takto: „Vzpomínky na moje minulá léta“. A přesto při čtení těchto stránek (později pečlivě upravených mým synem) chápete, kde leží původ Samokhinovy ​​inteligence." (I. Fonyakov)